„Vznikli jsme trochu řízením osudu: zhruba v září roku 1982 Martin s Pavlem odešli z jedné folkové kapely, a přestože rozvěsili po Brně inzeráty: hledáme muzikanta na nějaký neobvyklý nástroj, třeba housle, fagot, flétna, tak se nakonec přihlásil Jarek s basou…“
Tak začíná historie kapely Hrozně podle bookletu nového alba Už není čas. Neobvyklý nástroj se do sestavy dostal v roce 1987, když Martin Kozlovský vyměnil kytaru za metalofon. V té době už kapela neodmyslitelně patřila k brněnské nezávislé scéně, aniž by kohokoli kopírovala nebo plula s (alternativním) davem.
read more »

Neuvěřitelných 31 let čekala brněnská formace Hrozně na svoje první album. Pravda, její existence sice byla nejdříve na šest a podruhé dokonce na deset roků přerušena, ale stejně.
Na oficiální debut měla rozhodné z čeho vybírat: natočila na něj jak některé věci vzniklé už na sklonku osmdesátých let (Beat Patrný, Kadrovaci, Kdo se boji, Nervózní člověk, Kolotoč) a v době prvního cornebacku 1997-99 (Satori, Splašené sny), tak skladby novější či úpině nové. Tvoří však – pro znalce této sku-piny zcela nepřekvapivě – absolutně soudržný celek, protože jak sami Hrozně tikají v bookletu, „hrají pořád tu stejnou písničku“. read more »

Po otočení první stránky a pročtení úvodníku Miroslava Václavka mi začalo lehce svítat. Po letmém prosvištění textů jsem tipoval správnou polohu a s prvními tóny hudby už bylo vše náležitě usazeno.

„Nikam nespěchám
jen čekám na to,
co mne vlastně čeká“

Vskutku velmi volně přednáší kytarista a zpěvák-vypravěč René Müller své read more »

Nejen alternativní klasikou živo je Brno. Kromě viditelných čerstvějších výbojů to žije i v androši. V případě „originální undergroundové kapely z Brna“, jak nazývají sami sebe Já jsem poznal… na svých stránkách, už od roku 1980.
Popisovat pěkný digipak, nemá snad ani cenu. Doplněn černobílou, šestnáctistránkovou knížečkou s přehledně uspořádanými texty-básněmi od další brněnské šajby – Pavla Ambrože Homéra a jediný příspěvek Milana Ohniska. Chvályhodná nepřeplácanost. Originálnost zvláštně pojmenované read more »

Brněnské vydavatelství Ears & Wind Records mě nepřestává překvapovat a nepochybuji, že i v budoucnu tomu nebude jinak. Překvapen jsem nejen ze slušně provedených nosičů, ale zejména stylovým záběrem. Fido, šéfík firmičky, se nezdráhá šáhnout pro skrytou hodnotu sem a tam. Díky mu za to!

Přesným příkladem správného vydavatelského kroku je právě Hokr, mně doposud skrývaná perla. Podle řečnických úšklebků nejednoho povrchního posluchače v mém blízkém okolí, není co poslouchat, protože „všechno už tu read more »

Balada o Narajamě? Japonský film mi byl doporučen Boržou a shledal jsem jej velmi „výživným. Skupina Narajama? Bla mi zasláden vydavatelstvím (přesněji Fidem) a shledávám ji neméně zajímavou. Ano, ve sbírce mám jejich staré album, které budu muset provětrat. Leží na něm prach a matná vzpomínka. Nebýt novinky, už čtvrtého (!) alba, těžko by se prodíralo zpoza jiných. A jak tak aktualitu poslouchám, k mé škodě.
Pohádkové ilustrace Briana Tjepkema na matném Digipaku nabízí jedny z read more »

Co jste dělali v roce ’85? V dnešní době, kdy si každý může dělat co chce (bohužel tak mnozí i činí, a to doslova), je až nepředstavitelné, že existovali vlasatí spoluobčané (máničky), kteří chtěli, kromě jiného, dělat si muziku podle svého. A to bylo zásadně nežádoucí. To, že držím tenhle kompilát v rukách, není až tak normální, jak by se mohlo zdát. Zvažte jen, že se psala polovina osmdesátých let. Elektronika,neřkuli kvalitní, byla v tuzemsku fata morgánou, přesto záznamy nespadají do sféry shovívavosti. Další věcí je pečlivá archivace (nahrávek, fotek) po celou tu řádku let.
read more »